Každý den něco nového

Dny tady běží, práce pomalu přibývá a každý den skrývá něco nového. Někdy je to „nové“ hezké, jindy úplně ne, pokaždé je to překvapení a nová lekce do života. Jak už to tak bývá, ne vždy jde všechno tak, jak si člověk představuje. Třeba já jsem si představovala trochu víc práce, větší rozmanitost a lepší plánování. Dobře, práce asi bude časem víc, ale zatím dělám víceméně dvě věci – návštěvy sobí farmy a večerní tour za polární září. Cítila jsem se opomenutá, protože všichni ostatní dělali hlavně snowmobily. A tady přišla jedna z lekcí – ozvat se, zeptat se a říct si o to, co chci. Dřív bych asi jen čekala, až se to samo změní, až si někdo všimne, že to není fér. Ale ne teď. Nutí mě to tady stát víc za sebou. A věci se můžou změnit. No, uvidíme, na jak dlouho…

Bohužel počasí nám teď nepřeje, je zataženo, mraky všude, často sněží, ale není taková zima (většinou něco mezi +1 a -5°C). To znamená dvě věci: 1) Silnice jsou ve strašném stavu, sníh nataje, zmrzne, pak cesty zasněží, všechno klouže… Je to jízda! Aneb další lekce, tentokrát v řízení. Jezdit v tomhle velkým autem (většinou řídím van pro 9-12 lidí) je dost dobrá škola. Už nepanikařím, když mi podklouznou kola nebo když hrabu ve sněhu. A za 2) Není vidět polární záře! Protože všude jsou mraky. Naštěstí klienti jsou často chápaví, vysvětluji jim, že je přírodě prostě neporučíme… Nedávno jsem měla manželský pár ze Singapuru, moc milí lidé, hezky jsme si povídali, řekla jsem jim snad všechno, co vím. Sice jsme nic neviděli, ale společný čas byl i tak moc hezký. Užili si to a dostala jsem pozvání do Singapuru! Tedy už druhé pozvání – nejdřív Filipíny, teď Singapur. To abych začala plánovat cestu kolem světa!

Zajímavé je, jak se některé věci časem mění. Už jsem tu dva měsíce, pracuju asi 6 – 7 týdnů a pomalu se začínáme znát s lidmi z ostatních společností. Před pár dny jsem dojela na sobí farmu, čekal na nás jejich průvodce (Thomas), se kterým jsem se ten týden potkala už asi 4x. Jak mě uviděl, přivítal klienty a řekl, že jim můžu všechno ostatní vysvětlit a ukázat sama. Podobná situace se opakovala na husky farmě. Tam měl několikrát moje klienty na starosti Hemi, takže jsme se potkávali taky dost často. Už z dálky mě zdravil. Bylo to moc milé. Třeba do konce sezóny budu znát úplně všechny! Je pravda, že tvořit a udržovat vztahy je pro mě důležité. A snažím se o to i tady. S některými lidmi to jde snadněji, třeba náš řidič autobusu – Mikkola. Když máme velkou skupinu klientů, bere autobus a vozí nás všude, mluví jen finsky a je neskutečně milý. Když ho vidím někde čekat, jdu ho pozdravit. Vždycky mu to udělá radost! A mně taky!

Za dva týdny budou Vánoce, světelná a další výzdoba tady dosahuje vrcholu – stromky všude, světýlka všude, sníh všude… Tím, že je tady po většinu dne tma, tak to vypadá moc hezky. Momentálně sluníčko vychází v 10:45 a zapadá v 13:35, teda dlouho jsme ho díky mrakům neviděli, ale aspoň chvíli je tu denní světlo. A jsme kousek pod polárním kruhem, tak tady nebude polární noc. Ale i tak té tmy je tu docela dost.

V centru je tu takový veliký obchoďák plný suvenýrů a různě drahých obchodů. Teď před Vánoci je tam v jedné místnosti prostor pro vánoční trhy. Je to moc milé místo, stolky s ručně vyráběnými věcmi tam mají místní babičky. Takže se tam dají najít náušnice, pletené ponožky, korále, košíky, různé dekorace… Rozhodně by v takovém prostředí člověk nečekal, to potěší na duši.

Dalšími novými věcmi jsou malé detaily, kterých jsem si všimla. Na nákup si tu často lidi berou boby, proč nosit tašky v ruce, když je tu sníh a můžou se vézt. Taky tu mají zimní úpravu chodítek, což mě osobně hodně pobavilo. A nakonec – lidi tu i v zimě a sněhu jezdí na kole, na hlavě helmu a brýle jak na lyže. Je to někdy hodně vtipný pohled!