Mým původním plánem bylo jet na Vánoce alespoň na otočku domů, přeci jen Evropa není tak veliká a je to možné. Pak jsem ale viděla ty ceny vánočních letenek a můj plán vzal za své. Tak tedy Vánoce ve Finsku.
Začátkem prosince jsme se s ostatními průvodci dohodli, že si uděláme společnou vánoční párty a secret Santu (kde si každý někoho vylosuje a tomu dá dárek). Každý, kdo chtěl, se zaregistroval a na Štědrý den jsme se po a mezi prací sešli. Každý něco donesl, uvařil, připravil… Mezitím někteří z nás dostali zprávu, že budeme večer pracovat. Rozdali jsme si dárky, přičemž došlo k několika zmatením. Máme dva kluky, co se jmenují Han a dva, co se jmenují Li… Jeden Han a Li se nezaregistrovali na dárky, ale dárek dostali. Ti druzí se zapsali, ale dárek nedostali… Prostě došlo k záměně jmen a následně i dárků… Naštěstí to všichni vzali sportovně…
Pobyli jsme spolu asi hodinku a my, pracující, jsme pak museli odjet. Nabírala jsem rodinu, která byla moc fajn, za což jsem byla ráda. U zamrzlého jezera jsme zezačátku viděli mini kousek aurory, ale pak se nebe zatáhlo a mraky byly všude… Bavili jsme tedy naše klienty historkami o polární záři a o životě ve Finsku. Ačkoli jsme nic víc neviděli, klienti byli spokojení. Odvezla jsem je pak na jejich ubytování, bylo 23 hodin a já po cestě zpátky domů skoro brečela. Vůbec to nebylo jako Vánoce… Navíc jsem si připadala sama, doma nikdo – Paula taky v práci, zbytek na párty, všude tma, prázdno a smutno… Můžu říct, že to byly totálně jiné a asi nejdivnější a nejnevánočnější Vánoce, jaké jsem kdy zažila.
A v hodně podobném duchu se nesl Silvestr. Tentokrát jsem ale čekala, že budu večer pracovat, protože jsem neměla nic během dne. Nakonec jsem měla volno, ale předpověď na polární záři byla docela vysoká, tak jsem se rozhodla připojit k jedné tour (trošku pomoct a trošku si udělat pár fotek pro sebe). Tour byla moc fajn, ale byla strašná zima (-35°C) a žádná aurora! Skoro veškerý čas jsme tak strávili uvnitř u ohně, kde sice bylo teplo, ale i přesto horký džus po chvilce pokryla vrstva ledu… Hřála jsem se u radiátoru a vlastně se těšila, až už budu doma v posteli s teplými ponožkami na nohách! Tour jsme nakonec ukončili o chvilku dřív a nový rok přivítali se sklenkou bublinek doma. I tam jsem ale byla zabalená v dece a snažila se zahřát. Byl to hezky studený vstup do nového roku.
A nízké teploty se nás teď drží. Už několik dní máme mezi -20° a -35°C… Zjistila jsem, že na to nejsem úplně stavěná a že ze mě účastník polárních expedic asi nebude. Jako zkušenost dobrá, pár hodin venku zvládnu, ale prsty na nohou mi mrznou i přes tři páry ponožek… Už chápu, proč tu všude mají sauny! Po takové zimě je třeba tělo pořádně prohřát!!!
