Momentálně ještě není sezóna v plném proudu, tedy ani té práce není tolik. Navíc počasí nám úplně nepřeje – je zataženo, střídavě prší, teploty lehce nad nulou, případně mlha. Měla jsem už pár dalších tour za polární září, naštěstí nikdy ne sama, jednou jsme se dokonce sešli 4 auta a dohromady skoro 30 lidi! To byl teprve zmatek! Aurora sice lehce prosvítala skrz mraky, ale nebyla to žádná sláva. Posledního října jsem ale měla svou první tour za sobíky. Vyzvedla jsem jen dva zákazníky – tatínka se synem (asi 8 let) – a vyrazili jsme. Cestou jsme si povídali, vyprávěla jsem jim, co mě zrovna napadlo, tedy nejen o sobech, ale o všem možném – změně rychlosti na silnici v zimě, zajímavosti ohledně Finska, o lesech kolem. Oni mi zase vyprávěli o sobě a bylo to moc fajn. Na sobí farmě si to oba užili a vypadali velice spokojeně. Nejvíc mě bavilo pozorovat toho klučíka, jak strašně moc chtěl krmit soba, ale zároveň se ho bál. Takže to probíhalo následovně – vzal si pár lišejníků do ruky, popošel kus od soba, natáhl ruku, ale jakmile se začal sob přibližovat, ustupoval vzad a nakonec celou hrst jídla hodil na zem a utekl. Následně si šel pro další lišejník a postup opakoval. Asi milionkrát. My si mezitím s jeho tatínkem povídali, dělala jsem jim nějaké fotky. Nakonec jsme se byli ohřát u ohně, kde nám místní průvodkyně povyprávěla o sobím roce, co se kdy s nimi děje. K tomu jsme dostali sušenky a džus. Bylo to moc krásné dopoledne a já z toho měla upřímnou radost. A taky mi nechali pětihvězdičkovou recenzi.
Zato včerejší výprava za polární září byla naprosto jiná. Jela tři auta, tři průvodci. Moji klienti byli od začátku naštvaní a rozzlobení, že je mlha a že nic neuvidí. Dojeli jsme na první místo, stále mlha hustá tak, že by se dala krájet. Ve snaze trochu je naladit a povzbudit jsem jim vykládala, jak to s polární září funguje. Úplně neposlouchali, jen postupně víc a víc rostlo jejich rozhořčení. Pak mě tedy téměř všichni (6 dospělých) konfrontovali, že za tohle takové peníze nezaplatili, jak to, že nejedeme někam, kde něco uvidí, proč jim v kanceláři slibovali, že ji uvidí, jestli je možné přehodit tour na zítra nebo vrátit peníze. Bylo to hodně nepříjemné, zvlášť proto, že je pro mě těžké zpracovat cizí nespokojenost, vztek a hněv. Skoro se mi chtělo brečet. Z kanceláře mi moc nepomohli, tak jsme za nepříjemného mlčení pokračovali. Z tónu řeči (mluvili mezi sebou španělsky a ne všemu jsem rozuměla) jsem poznala, jak strašně naštvaní jsou. Ale naštěstí se věci daly do pohybu – Denis nám napsal, že na jiném místě mlha není a záře je, Andrés to jel zkontrolovat a my se tam nakonec taky rozjeli. Jeli jsme skoro 40 minut hustou mlhou a já už ztrácela naději, že to někde může být lepší. Ale v tom zčistajasna byla mlha pryč, nebe čisté a Aurora tančící nad námi. Celé auto začalo jásat a křičet! Tolik radosti! Zastavili jsme na malém parkovišti, vystoupili a užívali si ten pohled. Taky jsme udělali pár fotek a nadšení bylo veliké na všech stranách. I z nás ten mega velký stres spadl a mohli jsme se uvolnit. A Lady Aurora tančila senzačně a vůbec jí nevadilo, že je den po úplňku! Byla před námi, nad námi, za námi! Nádhera!!! Byla jsem ráda, že jsem v tom nebyla sama. Jakmile jsme se sešli doma, za čerstva jsme si posdíleli dojmy a pocity, abychom to nějak zvládli zpracovat. To byla ale noc!
Jak už jsem psala, práce zatím není moc, tak je i čas na mimopracovní aktivity. Jednou z příležitostí na ukrácení času byla návštěva hospody s dalšími Čechy, kteří tu žijí, nebo tu byli na návštěvě. Celkem nás dorazilo 8 – Kuba s Barčou, co tu žijí, Aleš se Soňou, co tu chtějí koupit nemovitost, my tři z našeho bytu a Silvie, která tu byla na své první sólo cestě. Pak se ještě přidal Filip ze Slovenska, který sebou přivedl své spolubydlící – z Brazílie a USA. Tak se nám ten český kroužek trochu rozpadl. Byl to moc milý večer! Na ceduli před Irskou hospodou byla cedule s panoramatem Prahy a uvnitř točili Staropramen! Neuvěřitelné. A jako správní Češi jsme nemohli zůstat jen u piva, tak následovalo i pár panáků. Domů jsem došla kolem půlnoci, ale vlastně moc spokojená. Normálně se moc neangažuju v české komunitě v cizině, ale tentokrát mi to přišlo k chuti a bylo mi tam dobře.
A taky nastala spousta „malých“ věcí – přišel mi první pohled! Ráda dostávám dopisy a pohledy, takže mi udělal velikou radost! Našla jsem v sekáči Letopisy Narnie (opět ve finštině), v obchodě české pivo a po cestě domů bílé zajíce mezi domy. Samá překvapení!
Další výraznější volnočasovou aktivitou byl výlet za západem slunce. Ve středu byl po velmi dlouhé době krásný den – tedy SLUNÍČKO! A jelikož jsem měla volné odpoledne, rozhodla jsem se pro vycházku. Zsolti nám doporučil nejkrásnější místo na pozorování západu slunce, tedy cíl byl jasný. Ono místo je na „kopci“ na druhé straně řeky, jedna cesta asi 6 km. A slunce zapadlo v 15:35! Tak jsem se naobědvala a vyrazila. Hodně zvláštní pocit jít na západ slunce po obědě… Ale stálo to za to. Nahoru jsem dorazila úplně akorát. Sice foukalo a byla zima, ale mně to vůbec nevadilo. Bylo to tak krásné a klidné, jen les, nebe a já. Tichá krása!
