Vítejte v Rovaniemi! Než mi v uších zaznělo tohle uvítání, stala se spousta jiných věcí. Všechno to začalo před dvěma lety, kdy jsem v listopadu vyrazila za polární září do Norska. Dost mě to nadchlo a v mysli se mi usadil nenápadný nápad – zkusit si práci průvodce za polární září. Nápad v hlavě seděl, lehce rostl, a já ho nechala být.
Letos jsem odešla z práce a tenhle nápad se mi zase vrátil. Tak jsem se rozhodla převést nápad v realitu. Nejprve to nevypadalo vůbec slibně, protože kamkoli jsem napsala a posla životopis, nikdo neodpověděl zpátky. Měsíce běžely a pořád nic. Rozšířila jsem hledání tedy i na další skandinávské země, to už se mi z dalších asi 30 mailů sešly DVĚ odpovědi! Obě negativní…
Až na začátku srpna nastal první průlom a měla jsem pohovor do Švédska. Ale bylo tam vícero pracovních komplikací, tak jsem to nakonec nevzala. Hned potom jsem našla jiný inzerát – do Finska, napsala jsem tam, hned mi odpověděli a sjednali jsme si video hovor. Do toho vstoupila má nepozornost. Pohovor měl proběhnout v 16 hodin, nařídila jsem si budík, abych nezapomněla, a teprve před tou čtvrtou jsem si uvědomila, že ve Finsku je hodinový posun času! Tedy pohovor jsem propásla! Taková ostuda’ Hned jsem se omlouvala, že mi to nedošlo a naštěstí to vzali v pohodě a domluvili jsme si jiný den a čas. No, to jsem se hezky zapsala. Pohovor na druhý pokus dopadl a byl prima. Dozvěděla jsem se všechno, co jsem potřebovala, druhá strana taky, dostala jsem čas na rozmyšlenou a bylo.
After some time to think about it, I took the job. I especially liked its variability. All other jobs were just Northern Lights guiding, here I will be guiding many more activities – trips to the Northern Lights (of course), snowshoeing, snowmobiles, ice-fishing, dog and reindeer sledding, Santa's village... And before the job itself, 14 days of training to learn all this, which I thought was great.
Pak tedy následoval nákup letenek a sbalení se na 5 měsíců. Koupili jsme domů nový velký kufr (kterému jsem přidělala očička), využila jsem vakuovací pytle a nějakým zázrakem se vešla do limitu. Letěla jsem s přestupem v Helsinkách, obě trasy v menších letadlech – dvě řady se dvěma sedačkami a dokonce i větším místem na nohy.
V Rovaniemi je malé letiště, vyzvedla jsem si kufr a vyrazila ven čekat na odvoz. Vtom jsem zaslechla češtinu a slyšela mladý pár, že čeká na „pana Andrése“. Tak jsem se k nim přitočila a sdělila jim, že nejspíš čekáme na stejného člověka a že asi budeme budoucí kolegové. A tak jsem potkala Nikol a Denise. Andrés nás vyzvedl, zajeli jsme se podívat do bytečku, kde budeme bydlet (teď se ještě uklízí), a pak jsme dojeli do prozatímního bydlení. Tady jsme potkali Paulu (ze Španělska), nabrali ji, jeli se podívat do skladu a koupit holkám polštáře.
Naše prozatímní bydlení je totiž pěkně daleko. Do centra města je to přesně 5km! Večer jsme už nikam nešli, jen si objednali dovoz jídla, protože jsme byli všichni po cestě dosti hotoví. Sama jsem šla spát asi v 20 hod. a spala až do rána.
V sobotu ráno jsme se sešli v kuchyni, shodli jsme se, že máme všichni 4 rádi kafe a že půjdeme na procházku do města okouknout kavárny. Nakonec jsme to vzali autobusem MHD, abychom ušetřili čas, když už ne peníze. V centru jsme si dali kafe v milé kavárně, kde měli i stoly pro jednoho. Takové malé kójky se zásuvkou, kdyby člověk chtěl pracovat a nebýt rušen. Pak jsme šli s Denisem pro novou SIMku, pokoukat se do obchodů a projít se podél řeky. To bylo moc hezké.
Podzim tu už hraje všemi barvami, voda a lesy k tomu – klasické Finsko. Přesný celkový počet jezer (všech velikostí) ve Finsku nikdo neví. Ale odhaduje se mezi 300 – 500 000! Cestu domů jsme už radši zvládli pěšky. Stavili jsme se v Lidlu a sekáči, který nám byl doporučen, abychom se podívali, kdybychom něco potřebovali. Měli tam všechno možné, i knihu Pána prstenů ve finštině. Krásnou! Ale další, navíc v jazyce, který neovládám a asi nikdy nebudu, domů fakt přitáhnout už nemůžu! Večer jsme byli sice všichni uťapkaní a vyfoukaní, ale i tak jsme se vydali na pivo. Zažít místní lokál a ochutnat místní pivo. A jako všechno od našeho přechodného bydlení, i hospoda byla daleko, celé 3,5 km!!! Ale byl to opravdu pořádný místní zážitek. I karaoke bylo! A finština je teda fakt divný jazyk.
Nedělní ráno bylo ve znamení odpočinku, po obědě se udělalo hezky, tak jsem vyrazila ven. Abych si užila sluníčka, dokud tu je. Šla jsem již známou cestou do centra a chtěla se stavit u kostela, ke kterému jsme včera nedošli. U něj je malé jezírko a kolem něj „zastávky“ s žalmem 23 (Hospodin je můj pastýř). Kostel je to luteránský, vešla jsem dovnitř a viděla nějaké přípravy. Omrkla jsem tedy stránky a s použitím překladače zjistila, že má být za hodinu bohoslužba. Tak jsem si šla dát ještě kafe (do druhé kavárny) a vrátila se. Během bohoslužby jsem sice ničemu nerozuměla, ale i tak to bylo milé. A kostel teda moc hezký. Cesta zpátky pak ubíhala jako nic. Večer nám Andés přišel říct plán na zítra, tak se máme na co těšit. Už to všechno začne!!! A snad se i brzy přestěhujeme. A to jsou první zprávy z prvních dní v další cizí zemi.
A aby celé moje dobrodružství dobře začalo, přišla nás v neděli přivítat i Lady Aurora!
