Víkend uběhl jako voda a nás čekal druhý tréninkový týden. V pondělí nás vyzvedl Zsolt, zkušený průvodce původem z Maďarska, naložil nás do auta a vyrazili jsme na dva výlety. Prvním byla Ounasvaara, kde jsme byli o víkendu. Prošli jsme si jednu z mnoha tras, kterou je možné s klienty jít. Ukázal nám nejlepší místo na sledování západů slunce, tak doufám, že se tam někdy dostanu. Teď je dost zataženo celý týden. Další zastávkou byl Vaattunkoköngäs, přírodní park, kde se dá buď chodit po chodníčkách nad terénem, nebo pak na sněžnicích kdekoli. Je to okruh, v jehož polovině jsou přístřešky a ohniště, kde se dá rozdělat oheň a opéct buřty. Což je tady takový národní sport. My je ale neměli, tak jsme jen prošli okolo. Všechno jsme stihli dosti rychle, tak jsme pak měli odpoledne volné. Opět na takové ty věci jako nákup nebo první výběh.
Tuesday, on the other hand, was not so successful, as I wrote before - we didn't make it in the tax office because we still don't have our personal Finnish number. So we waited in a mega long queue to find out that we really can't do it without a personal number. So we gave up our planned afternoon visit to Kela, the social insurance office. Instead, we made an appointment at Migri, the immigration office, where you also have to register if you want to stay longer than 90 days. Migri doesn't work every day and the next available dates were for November 5, 2025. But that's okay. And that made for another free afternoon, where I was able to process all the information I've gotten so far. And prepare what I'll be telling clients.
Středu jsme opět trávili se Zsoltem. A čekal nás zatím nejkrásnější den! Vyrazili jsme do Korouoma kaňonu. Celkově je asi 30 km dlouhý, ale je možné tam dělat i kratší procházky. My šli 5 km okruh. Zatím ještě není sníh a led, všechno tedy bylo zahaleno do podzimních barev. V zimě se ale celé údolí promění. Voda, která teče shora, postupně zamrzá a vytváří mohutné ledopády. Spousta lidí po nich i leze, to bych ráda zkusila! Ale i teď to byla krásná podívaná a senzační procházka! Dříve to bylo místo pro těžbu dřeva, které se pak po řece plavilo dál. Další zastávkou byl Auttiköngäs, vodopád na řece Auttijoki, vedle kterého je i starý žlab, díky kterému je plavené dřevo schopno vodopád překonat. A je tam i přístřešek s ohništěm, jak jinak. Tentokrát jsme buřty měli, rozdělali jsme oheň a užívali si teplo, horký džus a hezky propečené buřty. Díky tomu, že Korouoma je přeci jen dost daleko (asi 110 km), mohli jsme se všichni prostřídat v řízení. Byl to senzační den!
Ve čtvrtek dopoledne jsme měli volno. Toho jsme s Paulou využily a sestavily si skříně do pokoje, takže už nemusíme mít všechny věci v kufrech. Odpoledne se k nám vrátil Andrés, se kterým jsme postupně navštívili všechna auta, která společnost má. Dozvěděli jsme se o všech vychytávkách (rozuměj problémech), které každé z nich skrývá a všechny triky, díky kterým zvládneme snad vše. Následovala lekce o snowmobilech. Ty jsme ovšem prakticky nemohli vyzkoušet, protože ještě není sníh, ale teoreticky víme všechno.
A pátek byl úplně posledním tréninkovým dnem. Celé dopoledne jsme trávili studiem rozpisu práce, co co znamená, jak to správně číst a rozumět tomu. Dozvěděli jsme se o přípravách na jednotlivé aktivity, co si sbalit sebou, na co nezapomenout. Opět neskutečné množství informací… Tak snad se to v té mojí hlavě někde dobře usadí a vyplave na povrch v pravou chvíli.
A tím končil náš trénink. Teď už jsou z nás průvodci, ačkoli mám pocit, že se na to nikdo z nás úplně necítí. Naštěstí první výpravy by měly být za doprovodu někoho zkušeného. Držte nám palce!
