S nadílkou sněhu začíná být více práce, už se naplno rozjely výlety na snowmobilech, psí i sobí spřežení. Já jsem zatím měla jen jednu tour na snowmobilech, ale i to bylo super! Mám z toho trochu respekt, ale je to velká sranda! V ten den nám počasí přálo, nebe bylo čisté, sněhem pokrytý les, skrz který prosvítalo sluníčko… Do toho jen my na snowmobliech, jinak všude ticho a klid. Nádhera! Byl to pocit obrovské radosti a vděčnosti. Tak doufám, že podobných tour budu mít víc!
Klasicky jsem taky měla návštěvy sobí farmy a tour za polární září. Z toho mi v paměti uvízly dvě situace. Jeden večer jsem měla auto plné tří mexických rodin, tři páry a tři děti – holčičky asi ve stejném věku (5-6 let). Rodiče se nejprve divili, že nemluvím španělsky, ale byli velice milí a veselí. A hlavně si s sebou vzali láhev tequily a celou ji během cesty vypili. Taky mi nabízeli, ale řídila jsem… Polární záři jsme ten večer viděli, ale to naštěstí nejen díky té jejich tequile. Další zajímavá situace nastala hned další večer, kdy jsme se Seanem doprovázeli autobus zákazníků z Číny. Sean se o ně staral a překládal, já jsem měla na starosti fotky. Jedna slečna z té velké skupiny se mě zeptala, jestli bych jí pomohla s nastavením foťáku na focení polární záře. Když jsem dodělala svou část práce, strávily jsme spolu nějaký čas a vysvětlovala jsem jí všechno okolo správného nastavení. Polární záři jsme neviděli, ale i přesto jsme udělaly pár zkušebních fotek. Byla nadšená. Chtěla se mnou zůstat v kontaktu, tak jsme se spřátelily na facebooku. A po konci tour mě přišla obejmout. No není to krásné?
Ovšem nejsilnější pracovní zážitek týdne nastal ve čtvrtek, kdy jsem doprovázela skupinu z Filipín. Chtěli jsme někoho, kdo s nimi bude a doprovodí je na všechen jejich program. Díky komunikačnímu šumu jsem přišla do jejich hotelu o hodinu dřív, milá paní na recepci mi dala kávu zdarma a čekání mi ukrátil pár ze Singapuru, který si strašně moc chtěl povídat. Teda paní si chtěla povídat. A byl to spíš monolog… Dozvěděla jsem se spoustu věcí a nasmáli jsme se. Pak jsem našla svou filipínskou skupinu a vyrazili jsme. Nejprve na sobí farmu, kde jsme měli i oběd. Během cesty jsme se spřátelili i nasmáli. Vyprávěla jsem jim všechno, na co jsem si vzpomněla. Během oběda se mě Gloria (vedoucí výpravy) zeptala, kolik mám dětí. Když jsem odpověděla, že žádné, že nemám muže, velice se divila, jak to, že nejsem vdaná. A pak pronesla: „Tak to musíš přijet na Filipíny, tam jsou dobří muži, tam si nějakého určitě najdeš!“ Tak že bych jela po Finsku na Filipíny? Po obědě jsme se zastavili v Rovaniemi v kostele a následně na husky farmě. Dozvěděli jsme se vše o jejich psech, chovu, tréninku, práci… Spousta nových informací! Pak měli projížďku na psím spřežení, doprovodila jsem je do autobusu a tím moje práce končila. Pokračovali pak dál na sever do jiného města. Byl to nečekaně příjemný den!
Jak víme, práce není všechno! I na nějaké mimopracovní aktivity zbyl čas. Kluci z vedlejšího bytu nás pozvali na společný večer, pivo a hry. Tak jsem poprvé v životě hrála nějakou videohru! Nasmáli jsme se neuvěřitelně! Hlavně tomu, jak jsme to všichni prožívali! Další večer byl velice speciální, protože NIKDO nepracoval, tak jsme mohli pozvat Andrése na pivo. Sešli jsme se skoro všichni průvodci a byl to moc hezký večer. Měli jsme čas si neformálně popovídat, posdílet a pobýt spolu. Prostě super!
Nechyběly ani procházky zasněženou a zamrzlou krajinou. Když jsem se jednou vracela domů, uviděla jsem velice zvláštní jev. Přesně toho:
Vypadalo to trochu, jako kdyby tu přistávali mimozemšťani. Doma jsem neváhala a googlila. A díky tomu jsem se naučila něco nového. Tak tedy wikipedie říká: „Jedná se o atmosférický optický jev (světelný nebo ledový sloup), při kterém se svislý paprsek světla táhne nad světelným zdrojem. Tento efekt vzniká odrazem světla od drobných ledových krystalků rozptýlených v atmosféře. Vzhledem k tomu, že světelné sloupy vznikají interakcí světla s ledovými krystaly, řadí se mezi halové jevy. Krystaly zodpovědné za tento úkaz se skládají z šestiúhelníkových destiček, které se při pádu vzduchem řadí víceméně horizontálně. Každý krystal funguje jako malé zrcadlo, které odráží světelné zdroje pod ním. Přítomnost krystalů v různých výškách pak způsobuje, že se odraz protahuje vertikálně do podoby sloupu. Na rozdíl od skutečného světelného paprsku se světelný sloup fyzicky nenachází nad zdrojem světla. Jeho vzhled jako svislé čáry je optický klam, který vzniká kolektivním odrazem od ledových krystalků.“
Měli jsme tu pěknou zimu, tak jsme tento jev mohli pozorovat téměř denně. Teď se nám ale otepluje, místo -20°C (jeden večer mi auto ukazovalo i -27°C!) máme „jen“ -7°C, navíc přibylo sněhu, všechno tedy zůstává krásně bílé. Je to krása!
