Zima se hlásí

Ještě před pár dny bylo jen zataženo, dost pršelo a teploty se držely lehce nad nulou. Pár večerů jsme dokonce měli štěstí na čisté nebe. Aneb jak říkáme našim zákazníkům – abychom viděli polární záři, musí být splněno několik podmínek. Za prvé: tmavé místo s co nejmenším světelným smogem; za druhé: čisté nebe (nejlépe bez mraků); za třetí: Kp-index (aktivita geomagnetického pole Země, škála 0-9, čím vyšší číslo, tím větší pravděpodobnost polární záře) a za čtvrté: štěstí! A štěstí jsme opravdu párkrát měli. I pro nás to byla taková odměna po všech těch propršených nocích, kdy nebylo nic vidět. A zákazníci byli spokojení a šťastní, což i nám dělá radost. Někdy se paradoxně stane, že jakmile se vrátíme domů, vidíme polární září z okna líp než za celou tour…

A napadl nám první pořádný sníh! Už dva dny v kuse sněží, silnice i chodníky jsou schované pod sněhem, trochu to klouže, ale zatím to docela jde. Chodníkáři a silničáři tu nezahálí! Jen se objevil sníh, hned byly chodníky posypané pískem a štěrkem, silnice protažené (v rámci možností). Ale stejně když řídím, tak si dávám velký pozor, hlavně na zatáčky, v těch to klouže parádně. Zajímavé je, že ve městě jsou ty silnice mnohem horší než mimo město. Asi to díky množství aut nataje, pak zase zamrzne a klouzačka je na světě! Každopádně po téhle zimní sezóně ze mě bude skoro profesionální řidič!

První pořádný sníh jsme s holkama nemohly přejít jen tak! Viděly jsme tu nadílku z okna, zaradovaly se, oblékly a vyrazily ven. Mohlo to být tak 10 – 15 čísel. Já jsem byla dost nadšená, neodolala jsem a vrhla se na zem udělat prvního andělíčka ve sněhu. Následovalo stavění sněhuláka, klasika. Kdekoli se objeví sníh, tam musí být sněhulák! A ačkoli sníh moc nedržel, malého se nám podařilo uplácat.

Taky jsem dneska prvně zapadla do sněhu – s autem. Jela jsem s klienty na sobí farmu, kde zapomněli protáhnout parkoviště. Najela jsem do sněhu, trošku zahrabala, ale ještě zvládla vycouvat. Pak jsem zaparkovala a hned mi bylo jasné, že asi sotva vyjedu. Mladík z farmy mi nabídl pomoc, kterou jsem po skončení programu využila. Sedl za volant, za pomoci dalšího Čecha jsme ho trochu potlačili a auto bylo venku. Po cestě zpět jsme na silnici potkali asi 7 sobů. Bylo to krásné dopoledne. Po delší době zase bylo jasno, viděli jsme vycházející slunce mezi stromy a zasněžená krajina byla v tom ranním světle překrásná.

Jak už jsem asi zmiňovala, s druhým bytem sdílíme pračku. Sušák na prádlo máme jeden, a ačkoli máme na bytě teplo, nějakou chvíli trvá, než všechno uschne. Proto jsem se rozhodla vyzkoušet místní prádelnu. Ze Zélandu s nimi mám jen dobré zkušenosti. S vypraným prádlem jsem nakráčela do prádelny, kterou od nás máme asi 5 minut. Vlastně jsem chtěla jen vyzkoušet sušičku, abych nemusela řešit schnutí prádla. Sušička byla volná, celý proces trval 30 minut. Ale tahle prádelna není jen tak obyčejná prádelna! Tahle prádelna má free wi-fi, taky kávu, čaj a horkou čokoládu s maršmelouny zdarma! A k tomu karamelové bonbóny! A pokud chcete vědět, zda to všechno jde ochutnat během 30 minut, tak ano, jde.

Jinak tu během dní probíhá takový klasický život – nákupy, vaření, spravování pračky, grilování s novými průvodci, vánoční stromek ve sprše… To je vlastně velice zajímavé zjištění! Když se v Čechách na začátku listopadu začínaly objevovat první náznaky vánočních dekorací, myslela jsem si, že je to brzy. Ve Finsku se žije Vánocemi minimálně od října! Všude už tu hrají vánoční písně – hlavně ve finštině, v centru stojí stromky, světýlka v oknech přibývají, výzdoba taky, v obchodech je milion časopisů s vánoční tématikou, prostě Joulu sem a Joulu tam! Vlastně je to docela hezké. Vánoční nálada s tím sněhem tak nějak hezky ladí. Letos to určitě budou bílé Vánoce!