Abych dobře využila čas, který tu mám, rozhodla jsem se pro několik „projektů“. Tedy projekt je asi silné slovo, prostě jsem si udělala seznam věcí, které chci během mého bytí tady rozvinout, zlepšit či vyzkoušet. Jednou takovou věcí je focení. Fotím už dlouho, v takových vlnách, někdy mám z fotek radost, jindy z nich tak nadšená nejsem. Ale pořád focení v mém životě zůstává určitou konstantou a formou sebevyjádření, možností, jak zachytit důležité i obyčejné chvilky, místa, nálady, lidi, uchovat vzpomínky na pomíjivost života. Taky mě učí vidět věci jinak, být pozornější, mít otevřené oči, srdce i mysl pro to, co se kolem děje.
Zatím jsem si udělala dvě cílené foto-procházky. První byla inspirována podzimem. Když člověk prochází potemnělou krajinou, nebe je zatažené, poprchává, listí padá ze stromů, květiny jsou přemrzlé, kaluže na cestě, všechno se zdá lehce melancholické, téměř smutné. Blíží se čas Dušiček, návštěva hřbitova, vzpomínání na všechny blízké, kteří už odešli. Já letos vzpomínám na dálku a svíčku jsem si rozsvítila v pokoji. Myslela jsem na všechny, se kterými jsem si nestihla říct všechno. Ale hřeje mě naděje, že až i já jednou zemřu, sejdeme se v nebi a tam budeme mít dost času si všechno povyprávět.
Druhá foto-procházka se nesla v zcela jiném duchu. Chtěla jsem si prohlédnout město, které už vlastně trochu znám, jinýma očima.
Komentáře
Jedna odpověď
Ahoj Maruško, tak jsme si prošli ty Tvoje nové zprávičky a fotky. Už se těšíme, až se vrátíš domů a my Tě přesvědčíme k jednomu večeru při Tvém vyprávění s obrázky.
Tak užívej, pracuj a rozdávej kolem sebe radost, tak Ty to umíš.
Z podzimních Heřmanek zdraví Rensíci