Den D

V pátek jsme skončili trénink, ale ještě bylo třeba to pořádně oslavit. Dlouho jsme nelenili a v sobotu navečer se vydali do hospody. Jiné než předtím. O téhle nám řekl Zsolti, že prý má nejlevnější pivo ve městě a že tam na nás počká. V první vlně jsem dorazila já, Paula a Natasha. Denis, Nikol a Bruce pracovali u husky, tak přišli později. Takhle brzy bylo ještě dost prázdno. Dali jsme si pivo, dvě, povídali. Zsolti s námi sdílel zážitky z průvodcování a hodně jsme se nasmáli. A taky jsme měli ochutnávkové chvilky, celkem tři, abychom to Finsko poznali ještě z jiného pohledu – alkoholového. První panákem byla mustikka – borůvkový likér podávaný s trochou šlehačky. Ten mi chutnal nejvíc! Druhým pak salmari – likér z lékořice, nejspíš i s trochou soli. Ačkoli lékořici úplně nemusím, v alkoholové verzi to nebylo tak špatné. A jako poslední nás čekal fizu – taková vodka s mentolkami, co chutnal jako ústní voda, nic pro mě.

Hospoda se postupně naplňovala, zvláště proto, že byla sobota a nahoře je taneční sál, tedy asi i nějaká párty. Když jsme odcházeli, venku sněžilo. Chytali jsme vločky a užívali si tu naší dlouhou cestu domů.

Denis v neděli pracoval u psů, já proseděla skoro celý den v kavárně a na Paulu čekala její první tour. Zvládla to senzačně a hned i s pěti hvězdičkovou recenzí!

Pondělí bylo dnem plným překvapení. Ráno bylo senzační, protože jsem měla domluvený telefonát s kamarádem, se kterým jsem se dlouho neslyšela. Procházela jsem se u toho městem, povídali jsme a čas běžel. Měla jsem z toho velikou radost! Během procházení se jsem taky objevila novou (pro mě) kavárnu, kterou jsem nutně musela vyzkoušet. Ale co se nestalo? Místo kafe jsem tam zůstala na oběd, protože nabízeli vafle na spoustu způsobů. Navíc čaj a káva k obědu zdarma! Tomu se přece nedá odolat! A tak jsem měla další ochutnávkovou chvilku – vafli s uzeným lososem a mega porcí salátu, dva hrnky čaje a na závěr hrnek kávy. Perfektní! Bylo toho tolik, že jsem to málem nedojedla, a opět byla ráda, že to mám domů daleko a můžu to rozchodit.

Doma jsem si dala chvilku volno, ale pak nazula boty a šla běhat, i když trošku mrňkalo. Našla jsem si tu takový malý okruh, asi 5km, chvilku lesem, chvilku podél trati, chvilku po chodníku, taková hezká kombinace lehce mimo město. Přiběhla jsem domů a těšila se na sprchu. Byla jsem nachystaná, zabalená jen v ručníku (do sprchy to mám z pokoje přesně 4 kroky), vzala jsem za kliku, klika se protočila a dveře se neotevřely. Už několikrát mi zůstala klika v ruce, ale vždycky když jsem byla uvnitř a šlo dveře otevřít. Tentokrát ne. Zkoušely jsme s holkama všechno možné, ale dveře zůstaly zavřené! Zavolali jsme Andrése a slíbil, že nám je přijede spravit. Ale co já? Fakt jsem tu sprchu potřebovala HNED! No, nezbylo nic jiného než zavolat Bruceovi a zeptat se, jestli můžu využít sprchu u něj v druhém bytě. Bruce sice nebyl doma, ale dostala jsem povolení na sprchu. Stále zabalená v ručníku jsem prošla chodbou (pro informaci – je to jen pár metrů a jinak tady asi nikdo nebydlí), otevřela si dveře a využila mnohem větší sprchu, než máme my. Nicméně po chvilce jsem uslyšela, jak se otevřely dveře (ne do sprchy!) a někdo vešel do bytu. Říkala jsem si, že se Bruce dost rychle vrátil z práce. Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem v bytě našla úplně cizí pár! Zmohla jsem se jen na „Ahoj“ a odešla. Pro mě to byl trochu šok, ale co pro ně! Jdou si prohlídnout byt, kde budou bydlet, a najednou ze sprchy vyjde cizí ženská jen v ručníku, pozdraví a odejde. Docela jsem se nasmála.

Andrés nám pak přišel spravit dveře a u toho mi oznámil, že budu mít večer svou první tour. Jen to dořekl, srdce se mi rozbušilo a nervozita se na mě snesla! Už dneska!!!! Měla jsem pár hodin na rozdýchání, ale nervózní jsem byla stejně. Naštěstí se mnou jel Zsolti, což mi dodávalo jistotu, že když něco nezvládnu, on to zachrání. Má velké zkušenosti, spoustu vychytávek a je prostě nejlepší! S lidmi to umí skvěle, bavilo mě ho sledovat a učit se od něj. Počasí nám nepřálo, nebe bylo zahalené do mraků a střídavě pršelo. Naštěstí celá skupina (4 lidi) byla chápající a zvládli jsme i udělat nějaké fotky, ohřát se u ohně, povídat, opéct buřty, dát si teplý džus a sušenky. Bylo to milé. Doufám, že s přibývajícími tours se budu i já zlepšovat a najdu si svoji cestu, jak zpříjemnit lidem čas, něco jim předat a taky je rozesmát.