Skoro měsíc dopředu jsem si zažádala o volno na neděli a vyrazila se Zsoltim, Giulií a Jukkou do Oulu. Oulu je pro letošní rok evropským městem kultury. A na zahájení se tam konala soutěž Nallikari SnowFest, kam se sjeli umělci z různých zemí, aby během týdne vytvořili sochy ze sněhu. Přihlásilo se asi 30 týmů z více než 15 zemí. Výběrem pak prošlo týmů 7 (po 3 lidech), které měly možnost ukázat, co dokážou. Týmy byly velice rozmanité, stejně jako jejich díla. My jsme ale jeli hlavně podpořit Karolu, průvodkyni z loňského roku. Jejich socha (polský tým) získala cenu umělců. Všechny byly velice zajímavé a rozmanité. Mně osobně se nejvíc líbila socha Britsko-Kanadského týmu s názvem „Aotearoa“ – dva lidi v kánoi, kteří bojují s obří chobotnicí. Detaily byly naprosto senzační.
Další rozměr sochy dostaly večer, kdy byla tma. Pomocí dobře umístěných reflektorů, kdy někteří zvolili i barevná provedení, se ukázaly doslova v jiném světle. Moc krásné!
Kromě dlouhé cesty (do Oulu je to asi 2,5 hodiny autem) jsme zvládli společnou kávu, prohlídku soch, povídání a sdílení radostí i starostí. Bylo to celkově moc krásný den, který jsme zakončili úplně nejlepším zážitkem! Oulu leží u Baltského moře, které je ovšem v zimě zamrzlé. A já si moc přála projít se po zamrzlém moři, to se jen tak nevidí!!! A co víc, zůstali jsme tam na západ slunce… Tedy západ slunce při chůzi po zamrzlém moři, sníh, zima, krásné světlo… To byla neskutečná nádhera! Úplná vděčnost! Až to vhánělo slzy do očí…
Před cestou domů jsme se ještě stavili na pivo, dopovídat, co ještě zbývalo. A aby toho nebylo málo, po cestě domů jsme z auta viděli polární záři. Prostě naprosto luxusní den, plný dobrodružství, přátel, splněných přání a krásy, která se dotýká srdce… Co víc si přát!!!
